Vnitřní touhy 12



REKLAMY!!!!!!!!!!!ZDE!!!!!!!!!!!!!!!!

Kvíz na téma:

Bleskovka

Rocková škola 14

Prášek pravdomlunosti

13. ledna 2016 v 17:23 | Shiki-chan |  Jednorázovky KnB
Tááák mám tady takovou klidnou povídku...bohužel postelová scénka se mi zde nehodí.... třeba jindy... pár MuraHimu :D


S nejistým přešlapováním jsem stál před tou velkou budovou, nervózně jsem chroustal jedno Pocky za druhým a teprve, až jsem snědl krabičku, s povzdechnutím jsem vešel dovnitř. Zamířil jsem si to rovnou k recepci. ,,Přejete si?" zeptala se mě žena, aniž by ke mně pohlédla, ale jakmile zvedla pohled od počítače, postřehl jsem mírné leknutí. S jistotou jsem zmáčknul v kapse maiubou a řekl jsem: ,,Přišel jsem za Shichin," ,,Pardon?" ,,Shiki-sama," řekl jsem s mírným otrávením. ,,Máte domluvenou schůzku?" ,,Eeh? To já nikdy nemusel," já vím, že jsem se teď měl více chovat k mému věku, ale prostě mi to vyklouzlo, tak na mě tak nečum. ,,Ehm, řekněte ji, že přišel Murasakibara," ,,Pane, nejsem tady vaše osobní sekretářka, a Shiki-sama jistě teď nemá na vás čas," se skousnutím rtů jsem stáhl ruku, kterou jsem ji chtěl rozmáčknout hlavu a s povzdechnutím jsem ji ještě jednou řekl: ,,Prostě ji zavolejte nebo co to děláte a řekněte, že přišel Murasakibara, nic víc nic míň,". S nevraživým pohledem zvedla sluchátko a jedním knoflíkem vytočila doufám, že Shichin. Měla to celkem hlasité, tak jsem slyšel o čem se bavili. ,,Ano?" ,,Shiki-sama, je zde nějaký podivín a chce s vámi mluvit, říká, že se jmenuje Murasakibara," ,,Dobře, tak ho pošlete nahoru," už jak jsem viděl nevraživý pohled recepční přikývl jsem a dodal: ,,Já vím, padesát čtyři," a vydal jsem se k výtahu. Ještě jsem vnímal její uražené prsknutí.
Nastoupil jsem do výtahu, zmáčknul kluaté tlačítko s číslem padesát čtyři a z kapsy vytáhl maiubou, které jsem hned snědl. Po cestě jsem spořádat dvě takové, než jsem se nahoru dostal. Vydal jsem se k velkým masivním dveřím, ale byl jsem zastaven mladou hnědovláskou. ,,Kam jdete?" ani se na mě nepodívala. ,,K Shichin," odseknu a pokračuju. ,,Atsushi?" zeptala se šokovaně a konečně na mě pohlédla, ,,co tady děláš?" ,,Neříkej mi Atsushi," ,,Nemáš mít tak šílený příjmení," ,,Můžeš si ho zkrátit, Momochin to taky udělala," ,,Nemluv o ní tady, co tady teda děláš?" ,,Potřebuju mluvit s Shichin, no ták, Kuromachin, už jsem si tím prošel dole, Shichin o mě ví," ,,No, počkej tady," řekla mi jenom a zaklepala na ty dveře, pak dovnitř nakoukla a já jen slyšel. ,,Přišel Atsushi," ,,Pust ho dál," vešel jsem tedy dovnitř a za mohutným stolem viděl Shichin. ,,Mu-chan, co se stalo?" ,,Emmm," nenápadně jsem pohlédl po hnědovlásce. Shichin pochopila. ,,Kuromayu, dneska si toho udělala dost, díky, můžeš jít už domů," ,,Je to v pořádku?" ,,Jo, stejně bys tu seděla zbytečně, nic jiného pro tebe na práci nemám," ,,Dobře teda," no nevypadalo to, že by se ji chtělo. Zvědavec jeden, beztak chce vědět, co tu budem dělat. Tůdle nic ti neřeknu, ještě bys byla moc chytrá. ,,Mu-chan, chovej se normálně," upozornila mě a já nevěděl proč. Však se na mě skoro nepodívala. Ale hlavně že Kuromachin už odešla. Posadím se na gauč, co má Shichin v kanceláři a pohlédnu na ní. Počkám, až dodělá ten zbytek papíru co tam ještě má a pak ji vše povím.
,,Tak co tě trápí?" přišla ke mně a sedla si mi do klína. Ještě více jsem dál od sebe nohy, ať nemusí sedět na mých tvrdých nohách, ale na měkkém gauči. Rukama jsem ji objal kolem pasu a s povzdechem jsem si opřel hlavu o její rameno. ,,Shichin, asi jsem se zamiloval," vzdychnul jsem zasněně. ,,A to je nějaký problém?" ,,Když on je kluk?" ,,No a?" ,,Není to divné, že jsem se zamiloval do kluka?" ,,Ono je už divné jenom to, že ses zamiloval," zle jsem se na ní podíval. ,,Mu-chan gomen, ale ty jsi byl vždycky takové přerostlé dítě, nečekala jsem, že se zamiluješ už tak brzo," ,,Já za to nemůžu, když on je tak úžasný," ,,A kdo to je? Že sis razil celou cestu z Kyota sem do Tokya?" ,,On přijel se mnou, jel navštívit svého kamaráda, a já chtěl mít jistotu, že se mu nic cestou nestane," ,,A jak se ten vyvolený jmenuje?" ,,To nemůžu říct," řekl jsem a pocítil jsem slabou horkost na tváři. ,,Je to Tatsuya, že jo?" ,,Eeeh? Jak to víš?" ,,Tak nejsem dnešní, navíc vím, s kým trávíš čas a taky vím kdo z Yosenu má známého tady a tak nějak jsem si dala to dohromady," ,,Řekl ti to Akachin, že?" ,,Jen tak se zmínil, že s Tatsuyou trávíš moc času, ale kde je problém?" ,,Vážně? A ty že jsi génius?" ,,Já ne, proč mu to neřekneš?" ,,Eeeh? Yadaa!" ,,A jak jinak to chceš vyřešit?" ,,Jak to děláš ty?" pohlédla na mě velmi přísným pohledem a pak vstala a obořila se na mě. ,,Děláš si srandu? Jsem Yakuza, jsem miliardář, a když chci, dostanu to chci, je jedno co použiju k tomu, abych toho dosáhla, ale já mám jinou povahu než ty, prostě mu to řekni, nic se nestane," ,,Ale co když jo?" povzdechla si a přešla ke stolu. ,,Víš, tohle bych neměla, zvlášť tobě, jsi nezletilý, ale holt jednou se to musí překousnout, je to pomoc, tohle mu nasypej do pití, bude sice trochu lehce zblbnutý, ale bude kecat pravdu, tak to zkus," podala mi maličký balíček bílého prášku. ,,Co to je?" ,,Prášek pravdomluvnosti, navíc je trochu stimulující, ale neboj nic nebezpečného to není, občas to používám na politicích," ,,Nechci to vědět," ,,Taky tohle nevíš," řekla mi s úsměvem. Já se zvedl, a měl se na odchodu. ,,Mura-chan? Počkej ještě," otočil jsem se na ní a hodila po mě velkou krabici s maiubou, ,,na kuráž," dodala. Já teda jen kývnul a odešel jsem k nádraží, kde jsem se měl sejít s Murochinem.
,,Atsushi, kde jsi byl tak dlouho, máš zpoždění dobrou půlhodinu," pokáral mě, ale vůbec po mě nekřičel. ,,Eeh?" že bych byl u Shichin tak dlouho. ,,Našel si alespoň něco levného, kde přespíme?" ,,Emm, počkej chvíli, podrž to," předám mu do ruky již otevřenou krabici s maiubou a z kapsy vytáhnu telefon. ,,Co se děje Mu-chan?" ,,Eto…já se chtěl hlavně taky zeptat, jestli můžem u tebe přespat?" ,,U mě ne, ale když si dojdeš pro klíče, můžete zůstat v bytě," ,,Yosh, za chvíli jsme tam," zavěsím a převezmu si maiubou. ,,Musíme ještě vyzvednout klíče, ale Shichin nám půjčí byt," řeknu mu pomalu se rozejdu zpět k firmě. ,,A nebude ji to vadit?" ,,Sama nám nabídla byt, já chtěl přespat u ní doma," pokrčím rameny a jdu. Murochinovi nezbývá nic jiného, než mě následovat. Před firmou stála Shichin před limuzínou a za ní stáli ti dva velcí chlápci. ,,Shichin," zavolám po ní a ona se ohlédne. ,,Atsushi, tohle je Shichin?" zeptá se mě trochu zaraženě, když ji uvidí. ,,Mm," řeknu mu a dožvýkám další maiubou. ,,Mu-chan, představíš nás?" zeptá se mě, když mi předává klíče. ,,Eto, tohle je Murochin, Murochin, tohle je Shichin," ,,Atsushi, copak takhle můžeš někoho představit? Himuro Tatsuya desu," ,,Matsumoto Shiki desu," podali si ruce, ale jak Murochin slyšel tohle jméno pohlédl na firmu vedle. ,,Chcete do toho bytu svézt?" ,,Nechceme obtěžovat Matsumoto-san," ,,Shiki postačí," ,,Shiki-san," ,,Nasedněte, stejně to mám po cestě," řekla a kývla na limuzínu. ,,Ale to my nemůžeme," ,,Murochin, sedej," postrčím ho trochu a sám už sedím v limuzíně. ,,Atsushi," pohledné na mě tím káravým pohledem, ale stejně nastoupí, stejně tak Shichin a my vyrazili.
Do pěti minut jsme stáli před bytem a Shichin zmizela. My jsme vešli dovnitř a já rovnou zamířil do kuchyně. Bylo tam jídlo hurá. ,,Atsushi, odkud ji znáš?" ,,Je to Akachinova snoubenka," ,,Uso!" ,,Vážně, ale to je trochu složité, dáš si pití?" zeptám se a jednou rukou si promnu prášek v kapse. ,,Rád," usměje se na mě a já bych ho v místě nejraději spapkal. Takový krásný pohled a ta jeho pihečka. Naliju mu teda pitíčko a nenápadně tam přidám onen prášek a podám mu to. Sám si taky naliju stejný džus a čekám, co ten prášek provede. Nečekám dlouho, Murochin začne trochu červenat a trochu zmoženě se svalí na pohovku. ,,Je ti dobře Murochin?" zeptám se starostlivě a dojídám poslední maiubou. ,,Je mi nějak horko," řekne a ještě se napije. ,,Mám otevřít okno?" ,,Budeš hodný," usměje se na mě. Já tedy otevřu okno a pohlédnu na něj. ,,Murochin?" ,,Hm?" ,,Máš mě rád?" ,,Mám," usměje se. ,,A víc než kamaráda?" ,,Mhm," ,,Vážně?" povšimnu si milého přikývnutí a pozoruji jak si Murochin sundává triko. ,,Eto, co to děláš?" cítím horkost v tvářích. ,,Je tu strašné vedro, nemyslíš?" ,,Ani ne," odpovím a začínám panikařit, co mi to ta Shichin dala, panika stoupá, zvlášť když Murochin je přede mnou jen v boxerkách a i ty si pomalu sundává. ,,P-počkej, dej si sprchu to pomůže!" zastavím ho navedu ho do koupelny. ,,Jsi tak hodný Atsushi, takový mazlivý starostlivý medvídek," cítím jak po této větě celý rudnu a raději odejdu a nechám ho ať se v koupelně sladí. Rychle popadnu telefon a vytočím Shichin. Jenže ta mi to nebere. Nechám ji ve hlasovce naštvanou zprávu a jdu najít lékárničku. ,,Atushi?" uslyším za sebou Murochinův hlas, jaký jsem ještě neslyšel. Otočím se a zrudnu až ke kořínkům vlasu. Murochin stojí ve futrech, jednu nožku opřenou o ně a na sobě jen ručník. ,,Murochin, měl by sis lehnout!" přiběhnu k němu a dotlačím ho do ložnice, jenže jakmile ho nutím do postele, vrhne se na mě a já se sním převrhnu na postel. Začne mě líbat na krku a já se ho snažím zastavit. ,,Murochin, tohle nedělej," pokárám ho, ale on se jen usměje a vpije se mi do rtů a pak se přestane hýbat. Opatrně ho překulím pod sebe a zjistím že usnul. S obrovskou úlevou vstanu, přikryju ho a jdu tenhle zážitek zajíst. Už nikdy nepříjdu za Shichin. Už nikdy. Nikdy, nikdy, nikdýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýý!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 X <3 X X <3 X | 17. ledna 2016 v 0:14 | Reagovat

zdrogovanej Himuro je nejvíc XD to Atsushiho /to odmítání jeho příjmení bylo přesný :-D :D/ "nikdýýý" k tomu jeho dětinskému já dokonale pasovalo :-D nepřítomnost sexu povídce nijak neuškodila, tkhle to bylo super :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama