Vnitřní touhy 12



REKLAMY!!!!!!!!!!!ZDE!!!!!!!!!!!!!!!!

Kvíz na téma:

Bleskovka

Rocková škola 14

Tichá voda, břehy mele

14. března 2016 v 1:04 | Shikisek |  Others stories
Jo jméno nic moc... tohle je dárček pro Bara-chandu :D :D :D
Obrázek je tak nějak na rychlo :D :D :D a víte že mě photoshopo nebato :D :D a áno je to Reituki..co mě to jen popadlo psát na živý lidi


Tak si nechte čvachtat :D :D a jak jsem říkala lehce asi OOC :D :D ale kdo ví



,,Kyáááá, on na mě mrknul, on na mě mrknul," ozývalo se pištění celou místností a muž menšího vzrůstu v duchu zaúpěl, proč zrovna on.
,,Jde sem, jde sem, myslíte si, že s námi půjde ven?" optalo se zvídavě další pištící stvoření.
,,Musíme se ho zeptat," vyhrklo další.
,,Která z nás to udělá?"
,,Já!"
,,Ne já!" dohadovaly se mezi sebou.
,,Je jedno, která to udělá, hlavně už se přesuňte jinam," mrmlal si pro sebe mužík a snažil si dodělat poznámky z odborné knihy.
,,Dámy, pustíte mě?" ozval se strůjce celého kyáá pozdvižení. A tím tak spustil nové.
,,Um, Reito, nezašel bys s náma dneska ven?" ozvala se jedna z dívek.
,,Promiň, ale dneska se to nehodí," zdvořile je odmítl a šel se posadit do řady za svými kamarády.
,,Ach, to je škoda," dodala smutně, když odcházel.
,,Proč jen vždycky odmítne?" povzdechla si jiná.
,,Třeba někoho má," řekla další.
,,Nesmysl, teď je volný," dodala ta první.
,,Tak to máme šanci," zajásaly ty dvě.
,,Počkejte, prvně snad já ne?"
,,A to jako proč?"
,,Jo, myslíš, že bychom si nechaly tebou vyfouknout takového sexy džentlmena?"
,,Džentlmena?" podivil se mužík trochu hlasitěji, než chtěl. Všechny tři se na něj nevraživě podívaly.
,,Nějaký problém, vždyť je milý!" obořila se na něj jedna z nich.
,,Ne, nic ve zlém, jen sem to slovo dlouho neslyšel!" zvedl ruku v obraně, ale tvář měl stále zabořenou do poznámek.
,,Kašlete na něj, knihomola, jen závidí, že ho žádná tak nechce, jako Reitu!" vložila se do toho další a pohlédla na mužíka s opovržením.
,,Jo, nikdo nemá o tebe zájem ty malej," ozval se nějaký jiný muž sedící před ním.
,,Sotva si najde ženskou, když nikdo neví, jak vypadá jeho obličej," slyšel odfrknutí opodál.
,,To bych ještě o ty ženský musel mít zájem," zamumlal si pro sebe a dál se věnoval svým poznámkám, ale neunikl mu rozhovor těch dívek.
,,Ale říká se o něm, že si tu pásku nesundává ani v posteli, myslíte si, že tam má jizvu?"
,,Je mi jedno jestli má jizvu, s tou pásku je sexy!"
,,Jo a ten jeho zadek, jen se podívej," i on pohlédl tím směrem a musel uznat, že byl fakt jen si sáhnout, ale když si uvědomil, kam se jeho myšlenky hrnou, okamžitě zatřepal hlavou, okřikl se na co to zas myslí a jal se dělat si poznámky. V tu chvíli do posluchárny vešel profesor a všichni se uklidnili a odebrali se sednout na svá místa. Mužík si vytrhl papír s poznámkami, vytáhl si složku, nalistoval potřebnou euro složku s daným předmětem a vložil do ní poznámky. Složku pak opět schoval a vnímal profesorův výklad a případně si dělal poznámky.

Na konci přednášky se chystal k odchodu, když si jej k sobě profesor zavolal.
,,Ano?" přešel k němu a optal se, co potřeboval.
,,Ruki, mohl bys mi prosím pomoc s těmi věcmi?" zeptal se jej mile. Ruki se nevlídně podíval na stůl a s povzdechem vzal srolované projekty a následoval učitele, který se nesl jen se dvěma knihami a pár skripty. Nechápal, proč si to profesor nemohl vzít sám. Už by za ním vešel do dveří profesorova kabinetu, kdyby mu na rameno nepoložil kdosi ruku a tím ho vytáhl spíše k sobě, ven na chodbu.
,,Kde seš prosím tě, víš, že spěcháme," ozvalo se nad ním. Ruki nějak nechápal, co tam dělá Reita, ale nijak se ani neptal, když viděl, jak nevraživě se po profesorovi kouká.
,,Když nás tedy omluvíte," sebral Rukimu z rukou projekty a vecpal je profesorovi, pak čapl Rukiho za zápěstí a rychlým tempem ho vedl ven. Ruki se po chvíli vzpamatoval a snažil se vymanit ruku z Reitova sevření, ale bylo moc pevné.
,,Pust," kníknul a stále tahal, ale nic. Za to Reita ho dovedl na klidnější část budovy a prudce ho přitáhnul před sebe.
,,Seš ty normální?" spustil na něj zprudka. Ruki však nevěděl, o čem mluví, jen zmateně koukal pod nohy.
,,Ani nevíš, jaký máš štěstí, copak nevíš, co se o něm vykládá?" vyčítal mu.
,,Eh?" pohlédl na něj zmateně Ruki. Reita byl nadechnutý mu pěkně ponadávat, ale když pohlédl do té tváře, sebral mu všechna slova.
,,Em no… měl by sis na něj dávat pozor a snažit se s ním nebýt o samotě, má pěkně nechutné záliby," řekl trochu zmateně a povzbudivě se na něj usmál.
,,Hm," kývnul Ruki a s poděkováním odešel.

,,No kde seš ty vole?" ozvalo se za Reitou a ucítil drncnutí do zad.
,,Nevíš, kdo to byl?" zeptal se zvědavě a koukal na mizející záda.
,,Kdo? On?" poukázal jeho kamarád Rukiho směrem. Reita přikývl.
,,Jo, to je Ruki, takovej šprt, s ním nemá ani cenu se bavit, jenom ti něco odbručí, takže je lepší s ním nemluvit, proč se vůbec zajímáš?"
,,Zachránil jsem ho od Satoshiho, blázen, šel s ním zcela dobrovolně," zakroutil nechápavě hlavou.
,,Měls ho nechat, aspoň by měl nějakou zábavu," odfrkl pohrdavě.
,,Co tím jako chceš říct?"
,,Prosím tě, ten si žádnou ženskou s tím jeho furt čučím do země nenajde, tak aspoň si mohl užít se Satoshim," ušklíbl se.
,,Tys ho neviděl?" zeptal se Reita nechápavě, byl si jistý, že tahle tvář by okouzlila každou, jen kdyby v tom nebyl ten háček.
,,Viděl, však tady byl," odvětil mu nechápavě.
,,Myslím jeho tvář," odsekl mu nevrle.
,,Ne, určitě není nic moc, proč měl bych?"
,,Až ji uvidíš, tak se o tom pobavíme," řekl Reita s povzdechem a povzbudivě ho poplácal po rameni, poté se dal na odchod.
,,Počkej, kam jako jdeš?"
,,Musím si něco zařídit," mávnul na něj.
,,Ale co ten…" ani ho nenechal domluvit.
,,Jdi beze mě,"
,,Jasně, jako by tam bez tebe šly," odsekl nevrle a vydal se na druhou stranu koridoru.

Reita došel domů a začal se prohrabovat ve stole a hledat vizitky klubů, ve kterých kdy byl. Jakmile je našel, začal si na netu hledat jejich obrázky a když konečně našel, co hledal, skočil si do sprchy, převlékl se do černých volnějších kalhot a bílé košile. Upravil si vlasy, udělal si linky, nasadil pásku a vyběhl ke dveřím. Ještě popadnul koženkovou bundu, která spíše působila jako sáčko, vklouznul do pohodlných bot, do kapes strčil peněženku a klíče a rozešel se do jednoho z těch klubů.

Když tam dorazil, jen si pro sebe řekl, že to stihnul tak tak a byl rád, když se ještě procpal davem a zastihl poslední písničku dnešního vystoupení. Zatleskal a chvíli čekal, dokud se důvod, proč sem dneska dorazil, neobjevil na baru. Prvně ho vůbec nepoznával, ale když si ho lépe prohlédnul, byl si jistý, že to je on. Chvíli vyčkal, než se k němu vydá, ale stejně ho za tu dobu stihlo obklopit dost lidí, mužů především. Vlastně tam byli jenom muži. S povzdechem vzal od barmana dvě skleničky s nejdražší skotskou, hned je zaplatil a přešel k němu.
,,Ruki-san, prosím, popovídáte si dnes se mnou?" prosil jeden z mužů.
,,Ne Ruki-sama, prosím, se mnou," sváděl ho jiný z druhé strany. Reita si všimnul, že se Ruki mírně usmívá a zřejmě si tohle nadbíhání místy užívá.
,,Je mi líto pánové, ale dnes je celý můj," pronesl po chvíli a tak strhnul veškerou pozornost na sebe, avšak jeho pozornost patřila pouze jednomu. Když si Ruki uvědomil, o koho jde, nevěděl, jestli se má k němu připojit anebo utéct. Avšak než se stihl rozhodnout, tak třímal v ruce skleničku skotské, Reita ho držel za zapěstí a vedl ho do volného boxu, kde se posadili a Reita si v tichosti vychutnal skotskou. Ruki ani nedutal, nevěděl co říct, skotská ho nezajímala a jediná otázka, která mu běžela v hlavě, byla, Co tu sakra dělá?
,,Tak, nic mi neřekneš?" zeptal se Reita vlídně.
,,Pchm, nemám co," odsekl mu Ruki po chvíli, co se vzpamatoval.
,,Hmm, takže i šprt má drápky,"
,,Jaký šprt ty hlavo plná svalu?" vyletěl na něj jako čertík z krabičky a trochu mu nedošlo, že tahle nadávka byla chabější.
,,Cože?" uchechtl se Reita.
,,Co tady vůbec chceš? Nemáš někde oblbovat nanynky?"
,,Nemáš ty ležet někde zabořený v knihách?"
,,Proč bych měl?" rychle mu došlo, že ho takhle od sebe neodradí.
,,Protože si knihomol, šprt?" nadhodil mu Reita.
,,Tss, školní image," odsekl mu a poprvé si srknul skotské.
,,Takže tohle je tvoje pravá image?" poukázal Reita na stylově oblečeného Rukiho v černém sexy oblečení, upravenými vlasy a kouřovým líčením. Po brýlích ani náznak.
,,To tě nemusí zajímat,"
,,Ale mě to zajímá, chci to vědět," usmál se Reita.
,,Chtít můžeš," ušklíbl se Ruki a opět si trochu usrkl.
,,Jak kotě co se shání po mlsné smetaně," okomentoval Reita jeho mírně oblíznutí.
,,No, myslím, že už můžu jít," řekl Ruki dotčeně a zvedl se. Reita ho však jedním zatáhnutím za jeho ruku usadil zpátky.
,,Nemyslím si," dodal ještě.
,,Jako bych zůstal," opět vsával.
,,Dlužíš mi to," pronesl Reita sebevědomě a nedovolil mu vstát.
,,Za co ti dlužím?" nechápal Ruki.
,,Zachránil jsem tě před Satoshim," sdělil mu Reita.
,,Já se o nic neprosil," odsekl Ruki a dodal si pro sebe, ,,stejně bych nic nového nezažil," ale znělo to trochu smutně, Reita dělal, že to poslední nezaslechl.
,,Takže ti příště nemám pomáhat,"
,,Rozhodně ne, protože žádné příště nebude," odsekl mu a prudce vstal. Reita ho opět chytil za zápěstí, ale Ruki se vzpouzel.
,,Zůstaň," zkusil to tedy jinak a vrhl po Rukim smutný pohled. Viděl v jeho tváři, jak znejistěl.
,,Prosím," dodal a Ruki se s povzdechem vedle něj usadil. Na Reitově tváři se objevil šťastný úsměv.

,,Co tady vůbec děláš?" zeptal se ho Ruki po chvíli.
,,Musel jsem se přesvědčit, že jsem si tě nespletl,"
,,He?" nechápal.
,,Nedávno mě sem vzal jeden můj známý a já si tě všiml, mimochodem nádherně zpíváš," Rukimu v té chvíli zčervenaly mírně tváře, ,,no a když jsem tě dneska uviděl, myslím pořádně uviděl, myslel jsem, že jsem se zmýlil, že přece to nemůžeš být ty, ale pak jsem přišel, viděl jsem a dál to znáš," zasmál se sám sobě. Jak hloupě si teď připadal.
,,Takže, ty jsi jako já a všichni kolem?" zeptal se Ruki překvapeně a nenápadně se tak ptal na jeho orientaci.
,,Ne tak docela, však přece sám víš, že spím i s holkama," uchechtl se, když si vzpomněl, co o něm ve škole koluje. Ruki jen souhlasně přikývl a začal si nervózně žmoulat rukávy. Najednou si uvědomil, kdo že vedle něj sedí a jak krásný je, když se usmívá či jen mírně směje.
,,Ale dost o tobě, jak to, že jsem si tě nikdy na škole nevšiml a to i bez make upu vypadáš nádherně, že jsem si tě prostě musel všimnout, ale ono nic, až dneska," zeptal se zvědavě.
,,No já jsem chtěl být schválně takový, abych nebudil moc pozornosti, a proto…" Reita mu skočil do řeči: ,,Proto jsi takový nerd?" Ruki se zamračil.
,,Hele, vím, že když mám brýle a jsem pilný student, může to působit šprťácky, ale nejsem šprt ani knihomol natož nerd!" obořil se na něj.
,,Promiň," zasmál se Reita a dal před sebe ruce v obraně, ,,ale takhle se o tobě vyjadřují všichni, a přitom kdyby tě viděli, určitě by je to ani nenapadlo," uchechtl se.
,,Jasný, to by už byl dokonce brejloun," frflal Ruki.
,,Náhodou, jsi v těch brýlích krásný, takový roztomilý," složil mu poklonu a hned na to viděl, jak Ruki zčervenal. Reita v tu chvíli měl pocit, že se rozpustí. Tak sladký, tak něžný, tak roztomilý. Chytil ho za tu tvář a přitáhl si ho k sobě blíž. Ruki těkal očima všude možně, nevěděl kam s nimi, ale na chvíli se zastavili na Reitově vykrojených rtech. Reita si menšího prohlížel se zalíbením, ale když pak Ruki uhnul pohledem, uvědomil si, co dělá. Rychle ho pustil a nervózně se podrbal na zátylku.
,,Em, nechceš jít jinam?" zeptal se raději.
,,Mm," přikývl a vstal. Když vycházeli ven, zaregistroval Reita pár závistivých pohledů.

,,Kam půjdem?" zeptal se Ruki, když chvilku šmatlali parkem.
,,Projdeme se a pak můžeme zajít ke mně, teda jestli chceš," usmál se na něj Reita. Ale Ruki se v tu chvíli trochu zarazil. Reita taky, asi mu došlo, jak si to přebral.
,,Nemyslím to jako…" Ruki ho však zastavil.
,,To je jedno, ale zní to fajn," usmál se na něj.
,,Tak a povíš mi proč ty rozdílný image?" zeptal se Reita zvědavě.
,,Nechci míchat školu a můj osobní život dohromady," řekl jen prostě.
,,Mhm," přikývl Reita a víc se ho neptal. Bavili se raději o něčem jinem a procházeli se parkem a pomalu to stáčeli k Reitově domů. Co chvíli se buď praštěně smáli anebo mlčeli a jen na sebe hleděli, než se zase probrali a šli dál. Z obou byla cítit jaká si zvláštní atmosféra. A čím blíže byli k Reitově domu, tím více byl Ruki nervóznější, ale i Reita, ale na něm to nebylo tak znát.

,,Dáš si něco?" zeptal se ho, když ho uvedl do obyváku.
,,Něco k pití," usmál se na něj Ruki a usadil sena pohovku.
,,Alko nealko?"
,,Co máš?"
,,Víno, něco tvrdýho, džus, colu a vodu,"
,,Jaký víno?"
,,Červený a růžový," hlásil to co viděl v archívu.
,,Tak sklenku červenýho,"
,,Na uvolněnou?" mrkl na něj Reita, ale hned si nadával, jak to muselo vyznít.
,,Heh, jde poznat, že jsem nervózní?" zeptal se Ruki, žmoulajíc si rukávy. Reita si všiml, že to dělá celkem často, když se stydí.
,,Trošičku," přiznal mu Reita a nalil jak jemu tak sobě a usadil se vedle něho, ale ne moc blízko.
,,Chceš se na něco mrknout?" navrhl mu a Ruki souhlasil, ale bylo mu jedno co tam Reita pustil, vnímal to spíše jenom jako kulisu. Mnohem raději si s ním vykládal a ani netušil o čem. A potom co jedna láhev zmizela a zbývala půlka druhé, se spíše smáli a pošťuchovali. Nebyli opilí, jen v náladě. Pak se Ruki zasekl a uchechtl se.
,,A to bylo jako co?" zeptal se Reita zvědavě.
,,Už vím, jak svádíš ty chudinky nanynky," řekl zcela vážně.
,,Cože?"
,,No, opiješ je vínem a pak na to hupnete a tváříš se jako největší svatoušek," smál se tomu.
,,No to teda nene,"
,,No to teda jojo,"
,,Nene, za prvé nikdy jsem žádnou nevzal tady, za druhé oni se po mě plazí už samy a za třetí kdybych tě sváděl, poznal bys to,"
,,Jo? To chci vidět," ušklíbl se Ruki a začal se smát.
,,Předvedu," řekl Reita a přisedl si k němu blíž.

,,Takhle bych se k tobě přiblížil, pohladil tě po tváři a neustále na tebe koukal, mluvil bych klidným hlasem a občas si nenápadně oblíznul rty, taky bych tě často hladil po tváři a po chvíli bych se k tobě takhle přiblížil a…" přiblížil se k němu, že měl rty od těch jeho sotva na milimetry. Celou dobu šeptal a koukal Rukimu do očí a v tu chvíli, jako by někdo lusknul a řekl action, se jejich rty spojili a začali se vášnivě líbat. Ruki okamžitě vjel Reitovi do vlasů a Reita si ho přitáhnul za pas blíže k sobě, potom mu rukama sjel na boky, kde ho pevně, přesto něžně držel. Avšak po chvíli měl nutkání pohladit jeho kůži, chtěl vědět, jestli je tak hebká, jak si představoval. Vjel mu rukou pod tričko, jemně pohladil bříško a ruku potom zastavil opět na boku. Ale sám si uvědomil, že Ruki své ruce přemístil z jeho vlasů na knoflíčky košile a hbitě je provlékal dírkami. Jen co byla košile rozepnutá, potěšil se Ruki dotekem na tu pevnou kůži. Reita se mírně převážil na Rukiho, až se přesunuli do lehu. Vyhrnul Rukimo triko a promnul tu jemnou kůži a víc prohloubil polibek. Z vášnivého líbání se stávalo něžné a jemné, ale vášnivosti nabírali jejich ruce. Ruki pomalu vklouznul pod látku, která byla stále na Reitových ramenech a jedním pohybem ji shrnul o trochu níž. Reita se více vtěsnal mezi Rukiho nohy, cítil, jak se mírně jednou nohou opírá o jeho bok, proto sjel pomalu jednou rukou z jeho boků na ten malý pevný zadeček a jel dál a po stehně a více si ji k sobě přitisknul. Už teď ho vzrušoval dotek přes tu hladkou útlou látkou, co s ním bude dělat dotek na kůži? Ruki toho využil, nohu zaháknul o Reitovo lýtko a více ho tak na sebe natisknul, ale v tu chvíli se musel odpojit od jeho rtů a slabounce vzdychnout, ten příjemný dotyk, který způsobilo jenom to, že se jejich klíny více o sebe otřely. Reita se hladově vrhnul na jeho krk, který obdaroval polibky a mírnými kousanci. Tak jemná pokožka, chtěl víc, svou ruku přemístil k suku od pásky a jedním rychlým pohybem ji odsukoval a hned na to mu sklouzla z obličeje. Ale vůbec mu to nevadilo. Potřeboval cítit, pořádně cítit, jak ta jemná kůže voní. Ruki si uvědomil, že Reita pásku nemá, teprve, až ucítil šimravý studený dotek na šíji a hned na to uslyšel, jak Reita něco nasál a následně zhluboka vydechl.

,,Reito, páska," řekl jen překvapeně a chtěl mu jí zpátky nasadit, myslel si, že mu spadla omylem.
,,V pořádku," zamumlal Reita a ruce Rukimu obtočil kolem pasu a přesunul se s ním do sedu. Ruki se na něj podíval a následně se mu vpil do rtů, avšak dlouho si jich neužil, jelikož toho Reita zajel rukama k pasu a vysvobodil ho z toho otravného trika. Hned na to se vrhnul na jeho drobný hrudníček a opečovával polibky každé místečko. Ruki se mírně zakláněl a vystavoval mu tak na laskání větší a větší část. Jakmile jeho rty doputovali na bradavku, pořádně se k ní přisál a vzápětí ji jemně laskal jazykem. Ruki se zakláněl a vzrušeně vydechoval. Pak se narovnal, vzal Reitovu hlavu do dlaní, vynutil si jeho pohled a vpil se mu vášnivě do rtů. Košili mu sundal úplně, a když se nabažil dostatek rtů, zabavil se místem mezi krkem a ramenem. Reita se vzrušeně nadechl a promnul jeho zadeček. Vyjel rukama nahoru až k jeho ramínkům a opět dolů, ale tentokrát rovnou pod kalhoty a pevně ho zmáčknul.
,,Pevně se drž," zašeptal a hned na to a postavil se. Přitáhl si ho k sobě a zamířil s ním do ložnice, kde ho povalil na postel a zbavil ho veškerého zbylého oblečení. Stejně tak i sebe. Okamžitě se k němu vrátil a jal se mu laskat bříško. Ruki se zhluboka nadechoval a nevědomky tak více roztahoval nožky, aby měl Reita více místa. Reita se s polibky přesunul na stehna a třísla a když vypadal Ruki na vybouchnutí, tak mu přejel jazykem po celé délce jeho ztopoření, od kořene po špičku, kterou následně vsál do úst. Ruki se prohnul v zádech a rukama pevně sevřel polštář a prostěradlo. Reita si s jeho chloubou hrál tak dlouho, dokud neslyšel zalapaní po dechu a jakousi snahu o vyslovení jeho jména. Věděl, že přestal v nejlepším, a pěkně tím menšího potrápil. Uslyšel naštvané zamručení a všimnul si, jak prosebně zavrtěl boky. Usmál se a šáhl do stolku pro lahvičku, kterou si navlhčil prsty a přejel tak po Rukiho otvoru. Prvně mírně kroužil kolem dokola a sledoval, jak se pod jeho doteky jenom chvěje. Párkrát ho líbnul na hrudníček či okusil jeho bradavku a pomalu do něj vnikl jedním prstem a hned na to druhým. Všimnul si, jak Ruki pomaličku vydechl. Raději s prsty vůbec nepohyboval, dokud sám neucítil, že může. Snažil se nahmatat to kouzelné místečko a po chvíli poznal, podle Rukiho reakcí, že je tam. Přidal ještě jeden prst a dobře ho roztáhnul. Potom si rychle nasadil prezervativ, potřel si mužství gelem a přiložil špičku k otvoru. Pohlédl Rukimu do očí a když mu mírně pokývl, pronikl dovnitř co mu Ruki dovolil. Potom se opět vysunul a znovu do něj pronikl, tentokrát v celé délce. Ruki vydechl a zkousnul si ret. Nechápal, nikdy neměl rád, když do něj někdo pronikal, nikdy si ten začátek neužil, ale teď mu to přišlo tak příjemné a tak krásné, že ani ten divný tlak ze začátku nevnímal. Reita po chvíli propletl prsty s Rukim a nasadil pravidelné tempo. Cítil, jak ho Ruki objal nohama a snažil se tak třít o jeho bříško. Ale Reita mu v tom zabránil. Políbil ho, hluboce a vášnivě a hned na to začal prudčeji přirážet. Více se napřímil a dorážel na to kouzelné místečko. Ruki pod ním prvně jen tak tiše vzdychal, ale po chvíli se nedržel zpátky a slastí se pod ním zmítal a projevoval se dost hlasitě. Což napružilo Reitu ještě víc. Bylo mu jedno, jestli se teď bude třít o jeho bříško, hlavně, že bude u něj tak blízko. Jednou rukou sjel po boku až k zadečku, přizvedl si ho k sobě blíž a hnal se po vrcholu. Už mu nešlo o to krásné vzrušivé a příjemné, které celou tu dobu pociťoval, teď mu to přišlo až svazující a nepříjemné, snažil se nejrychleji dosáhnout toho osvobozujícího pocitu a z Rukiho reakci poznal, že netouží po něčem jiném. Už jenom malý kousek, už jenom chvilička. Ruki se prohnul jako luk a mezi jejich bříšky se rozlila teplá tekutina. Chvíli na to se Reita zapřel a zalapal po dechu, následně vydechl a s uvolněním se svalil vedle Rukiho, který prudce dýchal. Po chvíli se na sebe pěkně usmívali, zavrtali se pod deku a políbili se a pomalu se vydali do říše spánku.

Ráno se Reita vzbudil v posteli sám. Zmateně hledal Rukiho, ale našel jen vzkaz. Musel jsem si domů pro věci. Nic víc, nic míň. Avšak Reita se nad tím usmál a vydal se do školy. Všiml si, že Ruki sedí na svém místě, opět na nose brýle a dodělává si poznámky.
,,Ach, jak já bych si přála vidět nahýho Reitu,"
,,Já Reitu bez pásky," ozývalo se opět u Rukiho řady. Ruki se však tentokrát musel usmát. On to všechno viděl a jak moc sexy to bylo. Ještě teď si zkousl nad tou vzpomínkou ret.
,,Bré ránko," uslyšel vedle sebe Reitův hlas. Holky okamžitě zmlkli a Ruki šokem zvedl tvář k Reitovi, který se vedle něj usadil.
,,Dobré," zamumlal potichu. Popravdě nic si ze včerejška nenamlouval, čekal jen, že to bude jedna noc a nic víc.
,,Kam pak si mi ráno zmizel hm? Jsme si mohli dát sprchu spolu, nasnídat se a v tom úžasném dnu pokračovat," zavrněl mu Reita do ouška.
,,A jak víš, že já bych tohle chtěl?" neodpustil si Ruki, musel si trošku rýpnout.
,,Bylo mi to jasné, hned potom co jsem viděl, co dokážeš pod mýma rukama a jsem si jistý, že toho dokážeš víc, jenom se budeš muset tišit, ráno mi vynadala sousedka," usmál se Reita a koukal, jak Ruki mírně rudne. Nevydržel to, musel ho líbnout, včera se nad tou roztomilosti držel tak tak, teď to však nešlo. Avšak vyrazil tím dech všem přihližejícím a dokonce způsobil to, že pár děvčat omdlelo.
,,Ty a šprt?" ozvalo se šokovaně před nimi.
,,Já nejsem šprt!"" zvedl Ruki naštvaně tvář a všiml si toho šoku.
,,Pání," vydechlo pár jedinců.
,,Žádné také, moje, jenom moje!" rozhodl Reita a ani nenechal ostatní protestovat.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Bara-chan Bara-chan | Web | 14. března 2016 v 21:36 | Reagovat

Jééé, Bara-chan dostala povídku :333 ARIGATO! :33 Krásný nápad :) Ti dva spolu byli hrozně roztomilí :33 Ještě když jsem si to všechno představila... hmm :333

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama