Vnitřní touhy 12



REKLAMY!!!!!!!!!!!ZDE!!!!!!!!!!!!!!!!

Kvíz na téma:

Bleskovka

Rocková škola 14

Průmyslová Špionáž

12. května 2016 v 23:10 | Shirayuki & Shiki |  Others stories
Hmm, tak jsme nějak se Shirou sepsali nějaké to Reituki... popravdě byl to můj první styl psaní takhle a její styl psaní jako uke... jinak Reita-me a Ruki-kdo nám zbývá? No jasně že Shirayuki :D :D :D *hrabká ji*



Čtěte s nadhledem

Byla už tma, dlouho po zavíračce. Schválně jsem čekal, až odejde i poslední zaměstnanec a setmí se. Z dobrého zdroje se mi podařilo zjistit úroveň bezpečnostního systému, nebude problém se dostat dovnitř. Stačilo uplatit na těch správných místech, aby zůstal alarm vypnutý. Proplížím se kolem kamer do známé kanceláře, kde jsem už párkrát byl, klíče jsem si nechal udělat od majitele kanceláře. Pak už tiše vklouznout dovnitř, sednout za počítač a dát se do práce. Není zaheslovaný, paráda!

Byl jsem zrovna na cestě do auta, když jsem si vzpomněl, že jsem něco zapomněl v kanceláři. S povzdechem jsem si dal věci do auta a ještě se vrátil k výtahu. Mé kroky se po celém podzemním parkovišti rozléhali a trochu to nahánělo husí kůži. Nevěnoval jsem tomu moc velkou pozornost, momentálně jsem byl spíše naštvaný sám na sebe, málo co tady zůstanu jako poslední, ještě si nechám tu blbou poslanou složku doma. Pár hodin před mým vytouženým volnem. Vyjdu z výtahu a svižným krokem přicházím k mé kanceláři, když si všimnu, že dveře jsou pootevřené a malá osůbka oděná v černém hledí do mého počítače a něco urgentně hledá. Potichu vejdu dovnitř a snažím se co nejtišeji zavřít dveře. No počkej, ty potvoro.

Všude je takové ticho, sice jsem ponořený do práce, ale i tak mám smysly napnuté, kdyby náhodou někdo šel kolem. Když slyším kroky na chodbě, zpozorním. Někdo vejde. Sakra. Nejdřív nevím, co dělat, určitě mě neviděl. Něco málo z dat sice mám, ale ne všechno. Vezmu flashku, dám do kapsy a rozběhnu se k pootevřenému oknu s tím, že nějak sešplhám dolů. Nesmí mě chytit..

,,Je ti jasné že jsi v sedmém patře," řeknu s klidem, když ho uvidím snažit se zdrhnout oknem. Nohu, kterou měl na parapetu, opět spustil dolů a otočil se na mě. Místnost osvětlovalo jen světlo počítače, nerozsvěcel jsem, měl jsem pocit, že kdybych rozsvítil, zmizelo by to vzrušující kouzlo. Pomalu jsem se k němu rozešel, chtěl jsem ho vidět víc z blízka.

Co mám dělat? Promluvit, aby mě poznal... Nehodlám se nechat zavřít. ,,Risknu to," odseknu a nenápadně kouknu ke dveřím. Menší postava mi byla výhodou, proklouznul bych a snadno utekl. Co už. Vyrazím vpřed a dostanu se sice ke dveřím, ale tu mě za ruku nekompromisně chytí a zkroutí mi ji za zády. Bolí to trochu.

,,Kam si myslíš, že jdeš?" zeptám se a přitáhnu ho ke stolu. Kapuci co má na hlavě dám dolů a v tu chvíli poznávám tvář jednoho z mých asistentů. ,,Copak si tady hledal hmm Ruki?" zeptám se ho maličko zlým tónem. On však jen odvrátí tvář a cuká sebou ve snaze se uvolnit. Stisk ještě zesílím, ale to se na jeho tváři mihne bolestná grimasa. Povolím tedy trochu, ale pak mě napadne ho zajistit jinak. Obratně jej lehce přehnu přes stůl, tvář má natlačenou u klávesnice a ruce držím přitisknuté na desce stolu. ,,Tak si zjistím, co sis vzal," jeho drobné ruce mi nedělá problém chytit jednou rukou a druhou ho ošacovat.

Má dost sílu, přímo ho nepřeperu, musím spoléhat na obratnost a rychlost. Ale takhle... ,,Dohodneme se... a nezavoláš poldy. Co bys chtěl, hm?" pokusím se ještě smlouvat. Jeho ruce jsou snad všude, ještě jak mě tak drží...

Z jeho kapsy vytáhnu jednu flashku, jsem si jistý, že tam bude kopie těch citlivých dat, které jsou momentálně rozjeté na mé ploše. Tiše se mu zasměju u ucha a odpovím mu na jeho naivní dotaz. ,,Nechci už nic, to co jsem hledal jsem našel," vedle obličeje mu položím onu flashku a trochu se narovnám, tak, že ho tělem netlačím tolik ke stolu. Avšak můj pohled sjede na jeho malý zadeček, který se v té černé tak krásně rýsuje. ,,I když…" rukou ten zadeček pohladím, snad si to domyslí.
No jak jinak. Ale pokud tu je nějaká šance, že z toho vyváznu... jasně, mohl si vzít odměnu a pak mě prásknout, ale risk je zisk. Nerozhodně si skousnu ret. Nakonec proč ne, čas od času se takhle dostávám i na vyšší místa, od práce přes další záležitosti. ,,Hmm... a co když nechci?" zahraju to trochu stranou, přestože znám odpověď.

,,Ne není pro mě odpověď," odseknu mu a pevně ho uchopím za vlasy. Lehce trhnu a donutím ho tak zaklonit hlavu. Přisaju se na jeho měkké růžové rty. Hned na to mě však hryznul. Ucukl jsem a zamračil jsem se na něj.
Uculím se na něj jako sluníčko, dobře mu tak, dovolovat si. ,,Zkus to ještě jednou a příště ti ukousnu něco jinýho," odvětím sladce a zkusím se mu znova vytrhnout, ale drží moc pevně.

Pousměji se, ani neví, jak mě tohle svým způsobem rajcuje. Mírně ho kousnu do krku, vsaju mezi rty ušní lalůček a opět pohladím ten zadeček a hned na to se na něj více nalepím, ať cítí, jak mě to pobouzí k životu. Těší mě, že slyším to, leč tiché, vzdychnutí.
Vzdorovat je stále těžší, když přesně ví, co se mi líbí. Ale ne, takhle snadno se nevzdám. Jenže čím víc se cukám, tím horší to je, tisknu se na něj a přistihnu se při pomyšlení, že bych se nejradši zbavil těch otravných kalhot. Pak se mi nějakým zázrakem podaří vyškubnout, ale chytí mě, sotva udělám krok. Vyjeknu, když se mnou mrskne zpátky na stůl, tentokrát čelem k sobě, vklíní se mi mezi nohy a nahne se nade mě a moje role se bortí jako domeček z karet. Nejenom, že se nechám líbat, ale ruce mi k jeho zádům přilnou jako magnet. Pod košilí jde jasně vidět i cítit jeho svaly. ,,Rei..." vyklouzne mi nedočkavě s dalším slabým zasténáním. Chci ho. Hned. V sobě a hezky tvrdě.

Uchechtnu se, myslel jsem, že se udrží déle. Odepnu mu mikinu a vyhrnu triko nahoru. Přejedu po té maličké hrudi a pevně promnu tu jemnou kůži na boku. Skloním se a přisaju se na ten bílý krček. Opět slabě zasténá mé jméno. Se škodolibou radostí mu držím ruce nad hlavou a rty se sunu po tom hrudníčku a občas za sebou zanechávám narudlé flíčky. Líbí se mi, jak se pode mnou ten hrudník zběsile napíná. Přemístím se k té růžové bradavce a vsaju ji mezi rty. Nožkama si mě k sobě snaží přitáhnout, ale já se nedám. Jazykem se raději přemístím na bříško, obkroužím kolem toho pupíčku a zastavím se na podbřišku. Narovnám se a odepnu mu pásek. Vybízí se mi a pohledem prosí. Ne, potrápím ho. ,,Škemrej!".
Nejdřív jsem si myslel, že to půjde po dobrém, často neodolá nějakému tomu rozkošnému pohledu, ale když si hraje, nejde ho tak snadno přesvědčit. ,,Prosím..." hlesnu neochotně.
Zamračím se, tak takhle teda ne. Chytnu ho pevněji pod krkem a podívám se mu do očí. ,,Pěkně popros!" a pustím ho.
Jak se mi nedostává vzduchu, na chvíli zpanikařím. Ne, nikdy by to neudělal... nebo možná jo... kouzlo bylo v té nejistotě. ,,A co mi uděláš, když ne?" brouknu záludně a olíznu si rty. ,,Dostanu výprask? To by byla spíš odměna..."

Nesnáším, když si myslí, že má navrch, že bych mu nikdy pořádně neublížil. Chytnu ho za vlasy a vytáhnu ho tak do sedu. Ne pořád mi je dost rovný. Prudce s ním smyknu na zem, tak že teď je na kolenou. Rozepnu opasek a zip, chytnu ho opět za vlasy a dám mu svůj úd k obličeji. ,,Víš co máš dělat!" přikážu a pevněji ho za ty vlasy sevřu.
Miluju tyhle hry. Jindy je něžný a nedá na mě dopustit, ale když je nálada, nechá se strhnout. Tak strašně mě to vzrušuje, když trochu pootevřu pusu a hned mi ho tam narve, div se nezadusím, ale reflexy na to mám už zvyklé. Poslušně lížu jako malá děvka a v kalhotách je mi těsněji. Chci se sebe dotýkat, ulevit si od toho napětí, když mi to nedopřeje sám.

Teplo jeho úst a hbitost jeho jazyka je příjemné jako vždy, a ten oddaný pohled, když mě smí potěšit ústy, nemluvě o těch šťastných jiskrách v očích, i tohle by mě možná dokázalo udělat. Všímám si, jak se rukama snaží dobýt do svých kalhot. Takhle snadné to nebude. Vytáhnu ho opět nahoru, stáhnu mu kalhoty a prudce ho opět přirazím ke stolu. Promnu mu zadeček a hned na to ho pořádně plácnu. Několikrát to zopakuju a pak mu ty půlky od sebe roztáhnu a zase pustím. Napadne mě projevit trochu milosrdenství. ,,Co chceš abych udělal?" a na chvíli jeho zadeček pustím.
Drží mě tak, že se skoro nemůžu nadechnout, jenom odevzdaně čekat, až mi udělí milost. Už delší dobu jsme spolu nic neměli kvůli práci, ostatně proto jsem sem taky přišel. Jen ty řeči mě rozpalovaly, že by snad ani nestačilo dojít na věc. Potřebuju to trochu rozdýchat. ,,Chci, abys mě udělal, pořádně tvrdě, že budu prosit, abys přestal," brouknu svůdně.

Spokojeně se usměji a vytáhnu ze šuplíku lubrikant. Postavím ho vedle jeho obličeje a donutím ho sundat si veškeré oblečení. Poté ho opět natisknu na stůl a neopomenu promnout ty půlky a ještě si pořádně plácnout. Mohl bych si ho už klidně vzít a bez přípravy, i když by to znamenalo hodně problému, ale nemám rád, když to drhne a Rukimu se tohle taky moc nelíbí. Rozhodnu se šáhnout po lubrikantu, ale zachce se mi ho ještě dráždit. Jemně se mu zakousnu přesně do toho místa mezi krkem a ramenem a opět ho plácnu. Slyším ho vzdychnout a škemrat. Dokonce si povšimnu, jak se mírně tře o desku stolu. Chytím ho pevně za boky a tím mu zamezím veškerý pohyb. ,,Nezlob!" pokárám ho a pořádně plácnu. Pak si půjčím jeho ruce a dám mu je na zadeček, tak aby pořádně roztáhnul půlky. ,,Drž!" přikážu.
,,Trápíš mě," vydechnu smířeně, ani chvíli potěšení mi nedopřeje. No holt budu muset počkat. To už si mě ale připravuje, moc pomalu, aby mi to stačilo. ,,A neprotahuj to, ať už protáhneš mě," uculím se na něj a stisk na boku ještě zintenzivní. Určitě tam budu mít otisky.

Ač mi přijde to škemrání nesmírně vzrušující, musím ho připravit důkladně. A navíc za tu jeho drzost si zaslouží pořádně potrápit. Prsty pořádně prozkoumávám dírku a občas se jen letmo dotknu kouzelné uzlinky. Poté prsty vytáhnu a podám si gel. Vymačkám ještě další vrstvu na ten otvůrek a nechám to prozatím tak. Líbí se mi, jak to vzrušením pulzuje. Nasadím si prezervativ a opět Rukiho potrápím tím, že se o něj jen otírám. Zároveň tak roztírám trochu toho gelu. ,,Prosím," uslyším naléhavě a já tedy trochu povolím. Přiložím špičku svého údu k otvoru a kousek proniknu, hned na to se ale odtáhnu. Ruki nedočkavě zavrtí zadečkem. Vypadá to tak neskutečně sexy, to jak tím zadečkem vrtí, ten prosebný pohled a to jak pevně drží ty půlky. Chytnu jeho ruce a opět mu je uvězním nad hlavou a ve stejné chvíli do něj proniknu až po kořen.
Konečně už taky neodolá, ale vždycky má výdrž, to se musí nechat. Takhle je to sice dost nepohodlný, nemůžu se otočit a políbit ho, což rád dělávám, ale nevidět na něj a připadat si jako bych to dělal s někým totálně neznámým. Nejde to úplně plynule, ještě když je nedočkavý a chce mě potrestat, ale nestěžuju si, líbí se mi to.

Je mi naprosto jasné, že Ruki touží po plynulém pravidelném tempu, které by ho během pár minut vyneslo do výšin božské rozkoše, ale za to že tak zlobil, to tak jednoduché nebude. Přirážím hluboko a pomalu, pěkně si to užívám. Každý příraz doprovází jeho dlouhé sténání a prosebný pohled. Plácnu ho po zadečku a pevně sevřu ty boky.
,,Ah...Rei, prosím... víc..." Je mi jedno, kdo nás uslyší, stejně tu touhle dobou nikdo není a kancelář je dost vysoko na to, aby si lidi na ulici něčeho všimli. Chci ho nejen cítit, ale i vidět, užívat si, jak mě ty hnědé oči dychtivě hltají v celé své kráse.

Vysunu se z něj a otočím ho na záda. Proniknu do něj a začnu do něj přirážet pěkně zprudka. Chytnu ho za zadeček a přizvednu si ho víc k sobě, abych mohl proniknout co nejhlouběji. Ústy se přisaju na jeho hrudníček a opět zanechávám na něm stopy rudých flíčků a mírných otisku zubů. Ruki se propíná slastí, ale je mi jasné, že touží mít ještě víc. Vášnivě ho políbím, mírně jej kousnu do rtu a hned na to se z něj opět vysunu a usadím se na křesle. Neopomenu plácnout po tom zadečku.
Sice mám pár vteřin na popadnuti dechu, ale i tak to sotva zvládám. Trochu mi vadí ten kondom, není to takový pocit jako jindy, ale zase se to hodí na místě, kde si nemůžu hned dát sprchu. Hned jsem u něj, ale trochu ho ještě vyprovokuju a schválně nedosednu hned, než mu zatnu nehty do ramen a nechám ho vniknout do sebe. Někdy se mi líbí nechat se ovládat, ale jsou i chvíle, kdy miluju převzít iniciativu a určovat si, co chci.


Nelíbí se mi, že nedosedne úplně, jen si hraje a nechává mě jen tak z části ochutnat horkosti jeho nitra. Zamračím se na něj a pevně jej chytnu za ramena a donutím ho tak dosednout. Zakloní hlavu a vydá libý zvuk z hrdla. Přisaju se na jeho krk a jemně jej kousnu, potom se oddálím a řeknu mu: ,,Snaž se,". Pohodlně se do křesla opřu a koukám, co ta moje malá potvora provede.
Není to fér, nejdřív mě trápí a pak nechá, abych se staral. Co si jako myslí? Ze začátku ho potrestám pomalým tempem, sice tak obírám sebe o to potěšení, i tak mě určitě bude ráno dost bolet zadek. Škoda, že si ho nemůžu pořádně prohlédnout, jednak kvůli tmě a protože měl oblečení. Je v tom taková rovnováha.

Líbí se mi, když se zlobí, když si myslí, jak mě netrestá, přiznávám, že to tempo je mučivě pomalé, ale i tak se mi to líbí, mám pevnou vůli, i když… to jak se loudá je vážně iritující. Pevně ho chytnu za zadeček a postavím se s ním. Vyjekne šokem a pak se na mě zamračí, vsadím se, že by mě rád spucoval za to, že mohl spadnout nebo něco takového, ale já ho umlčím rty a narazím s ním do zdi. Nebylo to moc silné, ale taky ne zrovna jemné.
Nikdy nevydrží moc dlouho s trpělivostí, hlavně když se jedná o mě. Ten náraz docela bolel, ale snad mě ráno nebudou bolet i záda, ještě když to není zrovna hladký povrch. Když to děláme na zemi na koberci, mám vždycky spálená záda, uh. Hezky si ho přidržím, aby ho zase nenapadlo mě přestat líbat, jeho vlasy mi prokluzují mezi prsty. Zatnu mu nehty do zad a slasně mu vydechnu do rtů, jak hned začne přirážet.

Drtí mě boky a drží mě u sebe tak blízko a nedovolí mi se ani na chvilku vzdálit. Pohodím si ho v náručí a nastavím tak, abych mohl průniky přesně směřovat k tomu místu. Líbí se mi, jak se slastí chvěje a přeje si dostávat víc. Po chvíli mě pustí ze spárů jeho rtů a krásně mi sténá do ouška. Soustředím se na jeho výraz, pokaždé jak se otřu o to místečko. Líbí se mi, jak lapá po dechu a mírně zaklání hlavu. Bohužel, tahle pozice je moc fyzicky namáhavá, proto v nejlepší přestanu, a ač to jsou neuvěřitelná muka i pro mě, přehnu ho opět přes stůl a pomalu, opravdu pomalu do něj proniknu.
Nevím, jestli se to zase snaží protahovat nebo být tentokrát něžnější, ale chybí mi už jen kousek, kterého ne a ne dosáhnout tímhle tempem. Prsty mi klouzají po desce stolu, nemám se čeho pořádně chytit, zavadím o nějaké papíry, snad ne moc důležité, okraj se mi zarývá do podbřišku, jak mě na něj tlačí. ,,Rei... ah, prosím... víc..." dostanu ze sebe mezi vzdechy jen stěží.

Miluju, když škemrá, když prosí o víc, miluju ty jeho pohledy, vzdychy, ten jeho zadeček, miluju ho celého. ,,No, když tak pěkně prosíš," líbnu ho na ramínko a nasadím rychlejší tempo, pevně ho chytnu za boky, ještě plácnu po tom zadečku a začnu rychleji přirážet. Jeho můžu týrat slasti snad pořád, ale sebe ne, už to začíná být neúnosné.
Takhle přesně to chci, pořádně dravě a tvrdě. Škoda, že na něj nevidím, musí to být sakra sexy pohled, jak se mu vlasy lepí k čelu, hryže se do rtu nad tím výhledem dobyvatele. Stačí si to jen představit a s tím si zajedu mezi nohy, stačí jenom pár tahů a přenesu se přes tu sladkou hranici orgasmu a nechtěně mi unikne hlasitější sten ve tvaru jména mého milovaného.

Sevře mě uvnitř sebe a to je pro mě poslední kapka, zadržím dech a všechno to napětí vypustím. Mým tělem projede sladká vlna uspokojení ve chvíli, kdy hluboce vydechnu. Přivřu oči a ještě si zkousnu ret, abych si vychutnal to poslední brnění v konečkách prstů. Vysunu se z něj, odhodím kondom do koše a svalím se do křesla. Ruki se na mě podívá, je celý uřícený a má zpocené vlásky. Unaveně za mnou doťapká a usadí se mi na klíně.
Spokojeně si oddechuju v jeho objetí, hlavu ještě v oblacích z toho zážitku. Jsme spolu už několik měsíců, za pár dní tomu vlastně bude rok, ale ta vášeň pořád nevyprchala. Jenže když je Reita pořád v práci... sice dělám s ním, ale zašpásovat si o přestávkách na oběd není ono. ,,Co za roleplay zkusíme příště?" Uculím se a líbnu ho na krk.

,,Co takhle příště něco méně nebezpečného? Hmm? A více pohodlného? Hmm?" navrhnu mu a přitáhnu si ho blíž. Líbnu ho do vlasů a porozhlídnu se, kde skončilo jeho oblečení. ,, Co takhle se obléct a jít domů hmm?" navrhnu mu a políbím ho. Přikývne a unaveně se sehne pro kalhoty. Když vidím jak se ten zadeček souká do těch černých kalhot, zkousnu si ret a napadne mě. ,,Co kdybychom příště vyzkoušeli ten dárek?" ,,Mmm, toužíš být mučen?" zavrněl laškovně a hodil na mě svůdný pohled. Mnou projela v té chvíli vlna vzrušení a jen toužebně jsem zašeptal: ,,Ano,".
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Majo Majo | Web | 5. června 2016 v 16:48 | Reagovat

:OO než mi došlo že se jedná o roleplay tak to trvalo..ehm skoro až do konce :D
Ale jako naprostá paráda, sice jsem chvíli nevěděla kdo mluví, jak je to obojí psáno v Ich formě, ale pak jsem se zorientovala :D Jashine, kdyby fakt chtěl vylézt ze sedmého patra :O tohle byl mnohem lepší trest :D Nejlepší asi scéna kdy mu svůj penis strčil před obličej :D Škoda že to nemá pokračování :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama